Náš letní vlčácký tábor

Tábor se kvapem blíží a s ním i vrchol skautského roku. Tak tuhle větu jsem slyšel už mnohokrát.

Ale jaký je ten vrchol skautského roku? Co je to hlavní, proč se jede na skautský  - a to slovo skautský, znovu podtrhuji – tábor?
Jde o celý balík různých věcí, které dělají tábor táborem. Snad největší rozdíl mezi skauty a dětskými tábory na inzerát, je to, že si na skautském táboře mají skauti všechno dělat sami. To je ta věc, kterou A.B.Svojsík, prvně vyzkoušel na svém táboře v létě roku 1912. Vyjel jen se svými studenty - tedy s těmi s kterými se znal a bylo na ně spolehnutí – a svěřil jim, vlastně vše od stavby, po vaření, hlídání a mnoho dalšího, a zjistil (asi také trošku, ke svému údivu , že to jde.

Určitě to tenkrát také nebylo kdoví jaké, ale důležité bylo, že to jde. Svěřit po nácviku, většinu věcí účastníkům tábora, za předpokladu kázně, disciplíny a později i skautského přátelství. A tento model převzaly další skautské oddíly a později i jiné organizace.

Když tedy hledáme odpověď na to, co to je skautování, musím jednoznačně říct, že jde v prvé řadě nejprve o zajištění toho, aby vše fungovalo. Tedy: Má náš tábor nakoupeno? Má v kuchyni vše co potřebuje? Bude dost vody na mytí a vaření? Je dost dřeva na vaření a večerní táborák? Mají všichni vzorně uklizeno? Jde se na každou akci včas? A hlídky opravdu střeží náš spánek?

Tady hledejte to, čemu se říká skautování!!!

Namítnete a co nácvik plavání, uzlování, sportu, poznávání okolí? Odpovím vám: I to je skauting, protože se tím samozřejmě učíme nové věci a to je závazek, který je obsažen v prvním bodu vlčáckého slibu (jakpak jen zní bráško?).

Někdo by mohl říci, že na tábor jedu proto, abych si hlavně zahrál nějaké hry, abych měl pokoj od rodičů a hlavně aby byla zábava.

Mnohokrát jsem za svou praxi viděl, jak se všichni účastníci tábora soustřeďují na táborovou hru, kterou opsali z foglarovek. Vše ostatní bylo podřadné a bylo to znát. Škoda, že ty foglarovky nečetli pořádně, respektive, že neměli to štěstí vidět skutečný Foglarův tábor. Poznali by, že ta hra byla jen třešničkou na dortu. U Jestřába a pár dalších platilo pravidlo a stále to platí – nejdřív práce a potom zábava. Skauting, který fungoval v roce 1912, fungoval skrytě v 80.letech 20.století a proč ne tedy dnes! Viděl jsem skautování a „skautování“. A za ty druhé jsem se vždy styděl. Měl jsem vždy a mám vztek na takové vedoucí, kteří raději na všechny práce někoho najmou a vymýšlí složité a náročné táborové hry, jen aby byla zábava. Takové služby považují za nutné zlo a skautskou praxi odbývají kde se jen dá. Tábor z roku 1912 a vlastně i ty které pořádáme my, by považovali za nudné a překonané. Jejich „skautům“ obvykle nic moc neříkají stupně zdatnosti a o odborkách vědí jen to, že jsou to kolečka, která mohou získat když se něco naučí.Za měsíc už ani neví co. Ale jde tedy ještě o Svojsíkův skauting – tedy český původní skauting?

Myslím, že záleží na každém jak se rozhodne. Když se práce v kuchyni, při řezání dříví, budování ohniště – stává zábavou – tady se skautuje při práci, dá se skautovat i při skautské praxi a dá se i skautovat při táborové hře.

Jinak to nejde.

Tedy jde, ale když se někde tenhle řetěz přetrhne, tak nemůže jít u skautského – dobrého skautského oddílu – o vrchol skautského roku. To v lepším případě. V tom horším případě už nejde o skautský tábor, ale o tábor členů Junáka. Ti si říkají „také“ skauti.

Co si tedy přeji já? Aby se po letošním táboře dalo říci: Byl to vrchol skautského roku!

PS: Těm, kteří považují službu v kuchyni, obstarávání dřeva, úklid a podobné vymoženosti za otravu,doporučuji: Najděte si takový tábor, kde vás tímto otravovat nebudou. Jinak vy budete otravovat ty ostatní a to se vážně pozná.

Autor: Vůdce přístavu, Kamil Podlaha